.
.
Milý Jardo,
píšu ti, jak jsem slíbil, o tom našem věhlasném Gulášobraní. To ti byla taková parádní, veselá a divoká hostina, že ani nevím, jak ti ji věrně popsat.
Vše začalo "V pravé poledne" a napětí by se dalo házet vidlemi, stejně jako v tom westernovém bijáku. Mouchy zblblé strachem zalezly do kadiboudy, vítr ustal a dusno bylo k zalknutí. Však se schylovalo k bouři na poli nebeském, ale hlavně i k nelítostnému souboji kuchařských týmů. Slunce se odráželo od vypucovaných kotlíků a nabroušených nožů jako klokan na trampolíně.
Ze všeho nejvíc byli všichni zvědaví na umění černého ďábla z daleké Srí Lanky, co si přivezl smrtelně nebezpečné koření v pytli s lebkou a skříženými hnáty.
Já mu chtěl pomáhat, Jardo. Jal jsem se krájení cibule a to ve slušném tempu, ale černý Šurejš v bílé kuchařské čepici mi vzal kudlu z ruky. Ve snaze se vyznamenat v očích přihlížejících povídá: "Uhni frend, já krájet sám, vole..." Čapnul dýku a po třetím řezu ukrutně zařval, neboť si ufiknul půl prstu! Smál jsem se a krev tekla zvesela proudem, až jsem si myslel, že začneme dělat rajskou. Nestalo se tak a kus hnědé kůže byl zamíchán do cibule.
V druhé partě byl opět favoritem soutěže, mistr Radek. Mixoval si svá gulášová tajemství a co chvíli se rozvážným krokem doloudal ke konkurenčním ohništím, kde velmi decentním způsobem ochutnával z kotlů soupeřů. Ochutnával tak důkladně, že ještě než bylo dovařeno, mistr Ráďa guláše protivníků sežral.
Vlastně ne zcela. V kotli oblíbeného Puškvorce, odborníka na zvěřinu, zůstalo několik kančích klektáků a taky ocas z muflona. Ten ocas napůl spolkl jeden malý pes, kterému pak madam nasadila obojek omylem na druhý konec těla.
Návštěvníci z okolí i z Marsu se v odpoledních hodinách připravili vrhnout. Ne, ne, tak to nemyslím, Jardo... žádné zvracení. Vrhnou na vylízání kotlů a pekáčů.
Na startovní čáře vyplázli jazyky. Někteří mládenci toho využili a začali líbat vyplazená děvčata po francouzsku. Ale než třeskl ke startu výstřel z kostelní věže, spustil se tak ukrutný liják, že vymyl dočista kotle, uhasil ohně, a uhasil i hlad všech účastníků Gulášobraní. Jen žízeň neuhasil.
I já, byl ve chvilce zmáčený dosyta deštěm, pivem, rumem, slivovicí a zelenou, takže chápeš, milý Jardo, proč ti píšu až teď.
Ano, je to proto, že trvalo dlouhý čas, než se mi všechny ty chutě, vůně, bouřlivé vzpomínky, zážitky a pocity vstřebaly pod kůži a usadili v těle. Bylo to skutečně moc krásné a je jen velká škoda, žes nemohl také dorazit a udělat pár snímků. Nebo jsi tam byl? V jednu chvíli jsem měl pocit, že mě kdosi sleduje a fotí. Jestli ano, musel si být perfektně maskovaný! Zdeněk Pachy Pachman
3. ročník gulášobraní 4. června 2022 v Hrbokově.
